oblovati sě, -uju, -uje ipf.; k oblovati
1. zmítat se: poňadž v lidských a tohoto světa věcech tak sě veliká obluge nešlechetnost, tentoť [prorok Habakuk] ot počátka kněh svých popisuje diábla s jeho údy ProlBiblL 161a (1 ad Hab: ~K, se… obluge neb obracuje BiblPernšt). – Srov. oblovati 3
2. s čím „rukama“ dotýkat se něčeho, ohmatávat něco: když nemocný oud svůj drbá a rukama s ním se vobluje JgSlov 2,779 (Rkp. bib. 121). – Srov. oblovati 5
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oblovati, -uju, -uješ ned. zaoblovat, hoblovat; drásat; lomcovat, zmítat; (o ďáblu) trápit, sužovat; (kým) zacházet, nakládat s někým (zvl. nešetrně); (co) zabývat se něčím; — oblovati sě zmítat se, kolotat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.